Výstava Viktor Kolář: Současnost

Jméno Viktora Koláře je pevným poutem spojeno s Ostravou, a také s lidmi. S neutuchajícím pohybem lidí i nehybnou samotou v ulicích, náměstích a zákoutích tohoto průmyslového regionu. Skrze ně Viktor Kolář zachytil zcela univerzální poselství, které přesahuje nejen město, ale i to, co definujeme jako fotografický dokument. Poselství jeho snímků je někdy alarmující, ale možná ještě více existenciální, poetické, civilní. „Pobyl v cizině dost dlouho na to, aby svou zemi a především rodné město Ostravu uviděl ve světových souvislostech a měřítcích, a cena, kterou za svůj návrat zaplatil – zkušenost exilu ve vlastní zemi – mu dala schopnost uvidět rodné město a lidi v něm v nové, překvapivé perspektivě,“ napsal o Viktoru Kolářovi spisovatel Jan Balabán.

Některé Kolářovy snímky zachycující každodennost obyvatel Ostravy ze šedesátých let, normalizace i přelomových devadesátých let se staly doslova ikonickými. Po roce 1989 Viktor Kolář objevil nová témata a později přešel částečně z analogové k digitální fotografii. 

Výstava ve 400 ASA Gallery nese v názvu slovo „současnost“. To proto, že představuje práce Viktora Koláře od počátku devadesátých let 20. století do současné doby. S novou dobou dostaly postupně Kolářovy fotky nový výraz a novou poetiku. 

Od začátku nového milénia začal fotografovat barevně. Jak sám říká: „to abych zachytil ne dost viditelný, ale spíše tušený konflikt mezi reálným světem a jeho virtuální variantou. Ten virtuální si podle mě lidé vytvořili proto, aby se jim „lépe žilo“ v současném zrychleném – pádícím světě vpřed, kde to je voňavé a sexy uprostřed  hojnosti produktů…”

 

Viktor Kolář se narodil v Ostravě v roce 1941 v rodině majitele fotoateliéru a prodejny s fotografickými potřebami. Studoval Pedagogický institut, a v roce 1964 měl v Ostravě první autorskou výstavu. Po sovětské okupaci odešel do Kanady, kde pracoval na těžbě molybdenu a v niklových hutích v Manitobě. Díky uměleckým stipendiím fotografoval nákupní centra v Montrealu, kde také na půdě Optical Gallery vystavil své práce. 

V roce 1973 se však přes Paříž a Londýn vrátil zpět do Ostravy. Byl vyslýchán komunistickou policií a lákán ke spolupráci. Následně pracoval jako dělník v Nové Huti Klementa Gottwalda, a poté v letech 1975 – 1984 jako jevištní technik Divadla Petra Bezruče. 

Teprve od roku 1985 se mohl opět věnovat fotografii ve svobodném povolání. V roce 1991 získal cenu Nadace Mother Jones v San Francisku. Jen v posledních deseti letech vystavoval v Basileji, Berlíně, Hannoveru, Moskvě, Petrohradu, Torontu a Turínu.